Od Spinozy k kvantovému vědomí. - „Deus sive Natura”. Spinozovo myšlení jako předchůdce současného jednotného pohledu na vesmír. Moderní panpsychismus. #949698

Po staletí se lidstvo zabývá tajemstvím vědomí a vztahem mezi myslí a hmotou. Někteří hledali odpovědi v hlubinách náboženství, jiní v abstrakci filozofie, další ve stále sofistikovanějších nástrojích vědy. Existuje však myšlenka, která prochází všemi epochami a zdá se, že se pravidelně vrací s obnovenou silou: možnost, že vědomí, nebo alespoň primitivní forma zkušenosti, je základní a všudypřítomnou vlastností vesmíru. Tato prapůvodní myšlenka se silně objevuje v debatě, která v současné době zahrnuje neurovědy a filozofy vědomí. Tato debata, která vznikla na vlně nové kvantové fyziky, se rozvinula s takovou silou, že zaujala i širokou veřejnost.
Spinozův pojem „Deus sive Natura” představuje jednu z nejmocnějších a nejradikálnějších formulací tohoto pohledu: vše, co existuje, je vyjádřením jediné božské-přírodní substance, a to, co nazýváme „duchem” nebo „vědomím”, není vzácnou náhodou, ale samotnou strukturou bytí. Z tohoto pohledu nejsou hvězdná obloha, tlukot buňky, pohyb subatomárních částic a intuice básníka oddělenými jevy, ale projevy živého a vědomého kontinua.
Tato kniha se vydává na cestu od archaického myšlení k současné vědecké debatě a prochází myšlenkami starověkých filozofů, středověkých mystiků, moderních idealistů a teoretiků kvantové mysli. Cílem je přehodnotit Spinozovo myšlení   nad rámec  historické dimenze a zahájit reflexi  o jeho důsledcích pro budoucnost poznání. Toto zkoumání se nebude omezovat pouze na popis, ale bude se snažit navázat dialog mezi různými tradicemi a disciplínami: filozofií, fyzikou, neurovědou a etikou.
Otázka, která provází vyprávění, je jednoduchá a zároveň závratná: co kdyby vědomí nebylo pozdním produktem evoluce, ale původní vlastností samotné reality? Kdyby to byla pravda, každý fragment vesmíru – od kamene po myšlenku – by se podílel na stejném, tajemné vědomí. Vědomí, které nás spojuje nejen s ostatními lidmi, ale s celým kosmem.
V jednotlivých kapitolách kniha ilustruje, jak tato myšlenka vznikla, proměnila se, byla kritizována a dodnes je znovu oživována vědci a filozofy. Nejde o analýzu dogmatu, ale o otevření prostoru pro reflexi, která dokáže překonat bariéry mezi disciplínami a pohledy na svět. Protože pochopení vědomí možná znamená přehodnotit celou strukturu reality – a možná v konečném důsledku přehodnotit i sami sebe.