Ukrajina je jen začátek - Nový světový řád po útěku z Afghánistánu. Ukrajina, Tchaj-wan… a potom? #609172

O půlnoci 30. srpna 2021 odstartoval z Kábulu poslední evakuační let americké armády. Končí tak nejdelší válka ve Spojených státech, která trvala 20 let. Jak se stalo při hanebném pádu Saigonu v roce 1975, dvě desetiletí americké vojenské přítomnosti v Afghánistánu zmizela během několika dní. Prezident Biden, který evidentně nezná žádnou hanbu, řekl v projevu k národu, že evakuace byla „mimořádným úspěchem“ a upřesňuje, že unáhlený nepořádný útěk, který skončil 31. srpna, posloužil „k záchraně amerických životů“. Ale zapomněl na životy stovek, možná tisíců Afghánců, kteří spolupracovali se západními silami.
Vzhledem k tomu, že Tálibán převzal kontrolu nad celým Afghánistánem, jsou rozsáhlé represálie a tvrdé represe vůči ženám a dívkám samozřejmostí, stejně jako masivní útěky uprchlíků.
Tálibán se raduje. Zprávu oslavili střelbou z kulometů. Na tiskové konferenci to řekl mluvčí Talibanu Zabihulláh Mudžáhid. "Islámský emirát je svobodný a suverénní národ. Porážka USA představuje velkou lekci pro všechny ostatní vetřelce a pro naše budoucí generace, stejně jako pro celý svět."
Ve skutečnosti slabost, téměř zbabělost těch, kteří byli považováni za strážce světa, neunikla ani ostatním mezinárodním mocnostem, které dlouho usilovaly o podkopání nadvlády USA a NATO na planetě. Mezi prvními se určitě radovaly Rusko a Čína.
Ruský prezident Vladimir Putin, zapletený do krize zjevně související s možným vstupem Ukrajiny do NATO, odletěl do Pekingu, aby se setkal se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem.
4. února 2022 se Putin zúčastnil zahajovacího ceremoniálu zimních olympijských her. Co tam ale bude dělat, vzhledem k tomu, že Rusko bylo z těchto her vyloučeno? Účelem bylo evidentně setkání s čínským prezidentem Xi. Ti dva si jistě připíjejí na ten nejtragičtější nesprávný krok, jaký mohl Biden udělat.
Po setkání Putin hovořil o „bezprecedentních vztazích“ a Xi Ťin-pching dodal: „Pracujeme na dosažení skutečného multilateralismu“.
Setkání skutečně přineslo dlouhé prohlášení o 99 odstavcích o společných postojích k řadě globálních problémů. Oba signatáři chtěli demonstrovat, že dohoda mezi Pekingem a Moskvou „nemá žádné limity“ a „nezná žádné zakázané oblasti“.
Jinými slovy, dohoda se může dále rozšiřovat i ve vojenské a technologické oblasti, kde obě vlády již několik let intenzivně spolupracují, a také v příslušných cílech územní expanze.